Ztížení společenského uplatnění alias trvalé následky

Ztížení společenského uplatnění, které lidově nazýváme trvalými následky, představuje trvale ztracené nebo omezené možnosti seberealizace poškozeného do budoucna. Ať už se jedná o sféru rodinného, společenského, či osobního života. Účelem je poskytnout poškozenému náhradu za nemožnost žít plnohodnotný život.

V zásadě se porovnávají aktivity poškozeného před dopravní nehodou se stavem, v němž se nachází po ukončení léčby. V případě, že se u něj projeví trvalé následky, které jsou překážkou lepší budoucnosti a zároveň jsou v přímé příčinné souvislosti s dopravní nehodou, má nárok na jejich náhradu. Je však nutné posuzovat tento nárok individuálně, neboť např. ztráta prstu u profesionálního pianisty, který se kvůli tomu bude muset vzdát své profese, je zcela jistě vážnějším následkem než u člověka, pro kterého tento následek představuje jen menší omezení.
 
Stejně jako bolest tak i trvalé následky mohou mít podobu fyzickou i psychickou. U těch fyzických se jedná o různé formy zohyzdění, ztráty končetin, omezení hybnosti, jizvy apod. U psychických trvalých následků se jedná o posttraumatické stresové poruchy, depresivní stavy apod. Mezi trvalé následky lze zařadit i zhoršenou šanci při hledání partnera či založení rodiny. Při hodnocení trvalých následků je nutné zohlednit rovněž věk poškozeného. U nezletilých se bude posuzovat možnost jejich budoucího uplatnění a u seniorů naopak to, že budou složitěji hledat uplatnění v oboru, v němž po celý svůj život působili.

Výši ztížení společenského uplatnění lze stanovit odhadem, nebo v případě vážných zdravotních obtíží ji lze prokázat znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví.